Na Kladensko přišel jako malý kluk z Dolní Moravice na Bruntálsku a přes Zichovec se dostal do mládeže SK Kladno. Už jako mladý se probil do divizního týmu mužů a sázel tam jeden gól za druhým. Toho si všimli v Plzni a na čas tam odešel, pak si zahrál za ambiciózní Hostouň a ještě poměrně nedávno, to už bylo po vážném zranění kolena, zachraňoval parádní brankou do sítě právě Kladna pro Slaný divizi. Přestože mu teprve 27 roku, už na vyšší soutěže rezignoval a hraje si pro pohodu v Jedomělicích.

„Vždycky jsem říkal, že to absolutně nejdůležitější je ve fotbal dobrá parta. Potom na hřišti dře jeden za druhého a to se promítne zákonitě ve výsledcích. Když k tomu máme borce, který jako Pepa Galbavý nastřílí 37 gólů, tak se z toho stane válec a ten se posouvá dál a dál,“ glosuje aktuální formu Jedomělic.

Sám přitom Galbavého proti Smečnu o gól překonal, nastřílel jich pět. Nejvíc za poslední dobu. „Ale ten zápas byl brzy hotový, rozhodnutý. Ke smůle Smečna se k nám všechno odráželo a všechno jsme trefovali. Kdyby to sudí neukončil dřív, kdoví, jak by to dopadlo,“ mávne rukou.

Říká, že se na hřišti hodně hlídá. Hraje hlavně levačkou, stále pobolívající operované koleno šetří i při trénincích, kdy chodí do brány. Tam se totiž střelec našel také. Ve fotbale i futsale, však chytával i jeho táta a Radek původně také, než trenéři zjistili, že má úžasný dar kanonýra.

„Na fotbale chytám i na tréninku, nohu prostě šetřím. Ale v zápasech jdu do brány jenom v případě nouze, když Pepa Pospíšil nemůže, jinak to rád nechám jemu,“ směje se.
Jiné je to na futsale, kde se našel. „Hrozně moc mě chytil, je to moje dítě, koníček. Také v Čechii máme naštěstí výbornou partu a od toho se odvíjí naše úspěchy. Vyhráli jsme krajský přebor a postupujeme do divize, těšíme se tam,“ hlásí aktuálně jednatel Čechie, který však za vedení klubu děkuje i jiným lidem, zejména obětavému předsedovi Sváťovi Švábovi (sežene první poslední) a hrajícímu trenérovi Jakubu Jiránkovi.

A také svému velkému kamarádovi Zdeňku Řehákovi, který ho dostal také do Jedomělic. „Oni mě lákaly samy, ale až když jsem seděl v práci a zavolal mi Zdeněk, že jim to podepíše, tak jsem měl jasno i já. Zavolal jsem hned Robertu Nedvědovi a řekl mu, že jdu k nim. Smál se a moc mi nevěřil, protože jsem měl nabídky ještě z Vraného a Tuchlovic, ale chtěl jsem jít tam, co Zdeněk. Je to můj kamarád, byl mi i za svědka na svatbě. A udělal jsem dobře, v Jedomělicích mě fotbal baví a lidi jsou tady super,“ je rád Radek Kroutil.

Na všechny otázky Deníku odpověděl jako vždy ochotně, jen z té poslední se vykroutil jako had: Vezmou letos Jedomělice postup? „To se musíte nechat překvapit! Něco se šušká, ale je to tajný, neřeknu to nikomu, ani vám,“ smál se a dodal, že stejně ještě zdaleka není jisté, zda Jedomělice skončí v přeboru první.
O tom už však pochybuje málokdo...